Mnichovská značka BMW se v polovině padesátých let chtěla zviditelnit na americkém trhu, a to především v kategorii sportovních automobilů, ale snažila se podpořit i prodej luxusních typů 502 a 503. Proto pověřila majitele návrhářské dílny hraběte Albrechta Goertze, Němce žijícího v USA úkolem postavit nový supersportovní automobil.
BMW 507 (1955-1959) Goertz využil zkrácené podlahové plošiny již zmíněných velkých osmiválcových limuzín typu 502 a navrhl štíhlý roadster s nízkými boky, který se stal učebnicovým příkladem čistoty a elegance. Není bez zajímavosti že Goertz vytvořil ve druhé polovině 60. let návrh velmi úspěšného Datsunu 240Z. Výsledek Goertzovy práce, nesoucí typové označení 507, byl poprvé představen na frankfurtském autosalónu v září 1955. Díky své dlouhé kapotě a bezchybnému zhotovení zádi se okamžitě zařadil mezi nejkrásnější automobily té doby a zůstal jím vlastně dodnes. Kvůli nízké stavbě karosérie vzal za své původní tvar "ledvinek": ty se značně snížily a rozšířily. Výkony díky vidlicovému osmiválci s objemem 3168 cm3 o výkonu tehdy velice slušných 110 kW (150 k) za vzhledem nijak nezaostávaly. To se však již nedalo říci o jízdních vlastnostech . Vůz byl značně nestabilní, pomohlo okamžité ubrání plynu. Dosahoval tehdy slušné maximální rychlosti 201 km/h, takže jeho nestabilita byla velmi nebezpečná. Výkon motoru přenášela na zadní kola čtyřstupňová mechanická převodovka. Motor pak při vypouštění výfukových plynů dvojitou koncovkou vydával nádherný barvitý plnokrevný a hlavně nezaměnitelný zvuk... Přední i zadní kola byla zavěšena pomocí torzních tyčí, což nestálé jízdní vlastnosti trochu eliminovalo... Vpředu byly pak ještě lichoběžníkové závěsy a teleskopické tlumiče. Karosérie byla kompletně vyrobená z hliníku a spočívala na trubkovém rámu. Stylové otvory ventilace na bocích vozu sloužily k odvádění tepla z motorového prostoru. Nasazením pohledné pevné střechy hardtop dodávané na přání se vůz rychle proměnil v útulné a prostorné kupé. Z vozu se standardní plátěnou střechou neměl řidič dobrý výhled směrem vzad, neboť zadní okno bylo příliš malé. Bezchybně řemeslně zpracovaný typ 507 se měl stát přímou konkurencí Mercedesu 300 SL. Postupem času se však ukázalo, že jde spíše o skromný a jednoduchý sportovní vůz ve srovnání se složitým a těžko zvladatelným "eselkem". Skutečným řidičům proto SL nikdy k srdci nepřirostl. Jednou z mála slabých stránek tohoto vozu bylo řízení, také odvozené od typu 502. To se projevilo i v závodech sportovních vozů, kde stále dominovaly Mercedesy. "Pětsetsedmička" byla používána i jako soutěžní automobil, ale výrazných úspěchů nedosáhla ani na tomto poli. Stejně jako Mercedes 300 SL byl i BMW 507 nesmírně drahý. Byl totiž vyráběn ručně. Čtyřleté období výroby vozu provázelo několik zdokonalení. Nejdůležitější bylo zvýšení výkonu motoru na 160 k, tedy 118 kW a dále zavedení kotoučových brzd vpředu. Původní provedení mělo na všech kolech bubnové brzdy. Díky zvýšenému výkonu "pětsetsedmička" dosahovala s největším dostupným stálým převodem maximální rychlosti 225 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h "uměla" přibližně za 9 s. Průměrně spotřebovala 15,7 litrů paliva na 100 kilometrů jízdy. Zajímavostí bylo použití firemního loga, na voze bylo celkem devětkrát: čtyři na kolech, jedno vpředu na kapotě, jedno vzadu na víku zavazadlového prostoru, který by na sportovní vůz velmi objemný, dvě loga byla na bocích vozu a poslední našlo své místo na volantu. Další zajímavostí bylo použití centrálních matic kol systému Rudge-Whitworth u některých vozů. I když... přece jen centrální matice vypadá lépe na drátových kolech a ty BMW 507 bohužel neměl.... Výroba skončila v roce 1959, továrnu opustilo pouhých 252 vozů. V některých pramenech bývá uváděno 253 kusů. Tento jeden vůz opustil továrnu patrně jen jako podvozek v roce 1957 a byl poté karosován u francouzské firmy Pichon & Parat. Aerodynamickou karosérii kupé navrhl Raymond Loewy, který tento jediný exemplář používal jako soukromé vozidlo. Dnes je vůz k vidění v Petersen Automotive Museum v Beverly Hills. BMW 507 tedy nesplnil očekávání a napjatou finanční situaci automobilky nevylepšil, ba právě naopak. Firma BMW vyráběla kromě něj a velkých luxusních automobilů lidové modely Isetta, 600 a 700. Díky této roztříštěnosti výrobního programu na začátku 60. let málem zkrachovala a chystal se ji odkoupit Hans Glas. Zachránila ji až nová řada 1500/1800/2000, uvedená na trh v roce 1962, a zejména slavná "dvojková" řada představená o čtyři roky později. V roce 1967 na tom byla firma už tak dobře, že pohltila automobilku Glas.... ano, tu která ji před pár lety chtěla koupit. Kdyby však byl BMW 507 posledním automobilem značky, byla by to bezesporu krásná smrt... V roce 1997 byl na autosalónu v Tokiu představen nádherný černý roadster Z07, jehož tvůrci použili "pětsetsedmičku" jako vzor. Tvar karosérie ji nápadně připomíná. Pracovníci firmy byli bombardováni dotazy potenciálních kupců, zda se tento vůz bude sériově vyrábět. Ochudit současný automobilový svět o tak krásný automobil by byla škoda, a tak Z07 prodělal malé stylistické úpravy a coby sériový typ Z8 byl představen v roce 1999.
| 
