Cokoliv je provedeno dokonalo, je zároveň ušlechtilé,“ říkal Henry Royce. Stejný pocit v nás vyvolalo slavnostní odpoledne strávené s aristokratickým Stříbrným duchem. „Hluk koneckonců neznamená nic jiného než přetížení, tedy vadnou konstrukci,“ dodával konstruktér legendárního reprezentačního automobilu.
Pokud byste s námi v onen den D stáli před jistou pražskou garáží, sledovali startování a důstojný rozjezd majestátního pětimetrového kolosu, už nikdy byste Royceova tvrzení nepovažovali za propagandu odtrženou od reality.
Silver Ghost má tak předimenzovanou konstrukci, že se nedivíme jeho dvoutunové hmotnosti. Promiňte, zapomněli jsme dodat, že máme na mysli pouhý podvozek bez neméně masivní karoserie!
Při pohledu zepředu padnou do oka dva bubnovité reflektory, typické pro americkou produkci pobočného závodu ve Springfieldu (Massachusetts, USA). Ale dálkově ovládané lamely před chladičem leží vodorovně, což je obvyklé spíše pro anglickou provenienci. Jako nový byl rolls 19. května 1926 prodán jistému Charlesi Blythovi z kalifornského San Matea, poté prošel mnoha rukama a nese stopy dílčích úprav.
Léta letěla, ale krása chladičové figurky Flying Lady nevybledla. Kde je konec sličné sekretářce Lorda Montagu, která prý stála modelem?
Frivolní je na Silver Ghostu snad jen tenký noční úbor oné dámy (Lady in her Nighty), jinak rollska ztělesňuje důstojnost. Bezděky pokorně šoupáme podrážkou o štěrk na cestě, než nohu zdvihneme na vysokou stupačku.
Volant je na levé straně, jak se v Americe sluší a patří. Z jeho středu vystupuje členitý plechový výlisek s kulisami pro tři páčky. Ovládají ruční plyn (supluje tempomat), bohatost směsi a předstih zážehu. Ze všeho nejdřív začneme pracovat levou rukou, v níž svíráme pístnici hustilky. Ráznými pohyby tlakujeme vzadu umístěnou palivovou nádrž, kterážto energie donutí benzin vydat se na cestu zákrutami potrubí pod pětimetrovým automobilem až ke karburátoru. Během jízdy už se řidič neunavuje, potřebný tlak dodává běžící motor. Před otevřením nádrže při tankování nejdřív pootočíme hvězdicovitým ventilkem (foto dole) a když sykot ustane, lze otevřít hrdlo nádrže a obrnit se trpělivostí při pohledu na rychle naskakující peněžní částku.
Rolls má také úsměvně pojatý sytič, trůnící uprostřed „paroží“ sacího potrubí. Sedmiapůllitrový motor má minimální kompresní poměr, to aby spolehlivě startoval i na nejmizernější palivo, jaké bude v zapadlých koutech Britského impéria k dispozici. Bílý muž se nesměl před domorodci zesměšnit, na to kladla britská koloniální správa velký důraz. Šestiválec nezklamal ani nás, navíc překvapil velice tichým během bez vibrací. Kuželová spojka zabírá měkce, kožené obložení není tvrdé ferodo! Horší je to s řazením, bez fištróna se neobejdete a i zkušení matadoři znalí pravidel hry s meziplynem budou nejspíš zaskočeni. Převodovka se jinak chová při pomalé a rychlé jízdě, aspoň že z trojky nahoru se řadí bez spojky, pouhým přesunutím miniaturní páčky rychloběhu (overdrive).
Sedíme tak vysoko, že dohlédneme snad až k moři. Když pomine počáteční stres z ovládání tak cenného exempláře, v řidičově duši se usadí Stříbrný duch klidu a míru. Až do první zatáčky. Máme pod zadnicí zhruba tři tuny, bude to chtít přibrzdit. Sešlápneme pedál a spoléháme na Royceův patent – zubové diferenciální soukolí, vyrovnávající brzdný účinek na obří bubny zadních kol. Přední „jednadvacítky“ se totiž protáčejí zcela svobodně. Jenže každé kolo táhne jinak, celkově nic moc. Plíživý nástup fadingu dokáže zpestřit účast na veteránské rallye. Historický automobil prostě klade vysoké nároky na řidičovu předvídavost. Žádá slušné zacházení, přiměřenou rychlost a dodržování bezpečné vzdálenosti. Z toho vyplývá prosba všem ostatním řidičům: pokud „vychytrale“ předjete veterána, protože má přece před sebou takovou mezeru, vážně ohrožujete sebe i jiné!
Nejlépe nám bylo na měkkoučkém zadním sedadle. Slastně jsme si totiž natáhli nohy, takřka v nedohlednu registrovali robustní řidičovu postavu, pak dlouhou kapotu a letící dámu, ukazující nám cestu. Ze stejného místa Silver Ghostu maharádžové lovili slony a tygry, jeden si dokonce nechal zabudovat koupací vanu.
Upravený park vzorně udržovaného zámku Ctěnice s expozicí historických kočárů se stal důstojnou kulisou pro pózování před objektivem. Hra světla a stínů podtrhla eleganci v podstatě prosté karoserie, monogram BJS budil u návštěvníků pozornost a dohady. Druhé jméno slavné americké herečky a zpěvačky Barbry Steisandové totiž zná jen málokdo. Jak se sem dostalo?
Ve druhé polovině 60. let, kdy po premiéře kasovních trháků Funny Girl, Hello, Dolly! a díky prodejům singlů raketovým tempem rostly její příjmy se Barb(a)ra zamilovala do secese a uměleckého stylu Art Deco. Na stylově čistý mrakodrap Empire State Building neměla, a tak začala pravidelně navštěvovat vyhlášená starožitnictví. Obchodníci ji poznali jako tvrdou handlířku, která však byla ochotna zaplatit i za nejluxusnější umělecké artefakty. Rozněžňovala se nad fantaskními květinovými vzory na lampách od Louise Comfort Tiffanyho, uhranulo ji „ledové sklo“ váz Rene Laliquea, chromované figurky Carla Hagenauera a intarzované skříňky Louise Majorella. Byt na Manhattanu se rychle plnil, v roce 1972 se většina předmětů stěhovala do nového domu v kalifornském Malibu. Respektive do pěti domů, z nichž čtyři obývala Barbra se svými nejbližšími a pátý byl míněn pro hosty. Zařizování „hostinských pokojů“ předměty Art Deco trvalo pět let a Barbru „extrémně vyčerpalo“. Psychicky, nikoli finančně. Koupě dvou secesně tvarovaných automobilů Rolls-Royce Silver Ghost a kabrioletu značky Dodge z roku 1933 představovala třešničku na dortu. Vyvrcholením se na sklonku 70. let stal pětipatrový dům na Manhattanu, postavený ve stylu, který jistě uhodnete.
Sběratelská posedlost ale dosáhla zenitu, v devadesátých letech Streisandová „přeřadila na vyšší stupeň“, začala se věnovat klasickému výtvarnému umění a americké moderně. Art Deco muselo pryč, protože už se na ně prý nemohla ani podívat. Sídlo v malibu včetně pozemku darovala nadaci pro studium kalifornského ekosystému, inventář šel do dražby. Zhruba 4,5 milionu dolarů mělo tehdy mnohem větší hodnotu než dnes. V únoru 1994 došlo i na oba automobily, prodané přes Christie´s. Silver ghost sice několikrát změnil majitele a prošel mírnými úpravami, ale na dveřích stále nese monogram nejúspěšnější ženské komičky BJS.
Po odpoledni stráveném v rollsově přítomnosti se ani nedivíme, že se hvězda proslulá ostrým jazykem a neúctou k autoritám na jeho palubě cítila jako zelený žabec a chovala jej ve velké úctě.
Rolls-Royce Silver Ghost (1926) – technické údaje
Motor zážehový šestiválec SV ve dvou blocích * Zdvihový objem 7428 cm3 * Vrtání a zdvih 114 x 121 mm * Odhadovaný výkon (výrobce neudává) 59 kW při 2250/min * Kompresní poměr 3,2:1, později vyšší v závislosti na kvalitě benzinu * Převodovka přímo řazená čtyřstupňová (3 + rychloběh) * Zavěšení tuhé nápravy * Odpružení půleliptické listové pružina, vzadu dvě podélné systémem cantilever a jedna příčná * Pneumatiky 7.00 x 21“ * Rozvor 3823 mm * Vnější rozměry asi 5000 x 1700 x 1900 mm * Provozní hmotnost podvozku bez karoserie až 1925 kg * Největší rychlost asi 120 km/h (výrobce neudává) * Spotřeba paliva od 13,5 l na 100 km.
Barbra Joan Streisand
Víte, že…
- Hvězda amerického showbusinessu se 24. dubna 1942 narodila jako Barbara, zkrácení na „světáčtější“ Barbra se datuje do počátku šedesátých let.
- Je ženou mnoha zájmů. Hraje na divadle i ve filmu, zpívá, skládá hudbu, vyzkoušela si pozici filmové producentky i režisérky. Nejméně se jí daří jako politické aktivistce.
- Je držitelkou hned dvou Oscarů v kategorii Nejlepší herečka a Nejlepší původní hudba. Ceny Grammy, Emmy a Zlaté glóby snad už přestala počítat.
- Daří se jí hlavně v USA, platí za nejúspěšnější ženskou showmanku v dějinách. Po světě prodala 147 milionů alb.
- Její otec – učitel – byl židovským emigrantem z Vídně, Americká matka dceru odrazovala od kariéry v showbusinessu. Pro nedostatek ženské krásy jí doporučovala kurz psaní na stroji.
- Ve škole zpívala ve sboru, kde se skamarádila se s budoucím šachovým velmistrem Bobby Fischerem.
- Veřejně vystupuje od roku 1960, kdy zpívala v nočním gay klubu.
- Hned první album získalo v roce 1963 dvě Grammy, na sklonku 70. let v USA prodávali více alb jen Elvis Presley a The Beatles.
- Z pódií zmizela na 27 let (do 1993).
- K filmu přišla s divadelní rolí Funny Girl (1968, Oscar), účinkovala hlavně v muzikálech jako Hello, Dolly! (1968) Jejích 17 filmů vydělalo přes 1,3 miliardy dolarů.
- Byla mnohokrát parodována, v South Parku jí byla věnován celý díl a autoři se k ní často vracejí.
Barbra, Vladimír Iljič i Al Capone
Lesk Stříbrného ducha nenechal kromě Barbry Streisand a naší maličkosti v klidu ani celebrity všech ras a tříd. Sloužil londýnskému katovi, stejně jako řadě mocných panovníků včetně posledního ruského cara Mikuláše II. V Silver Ghostu vezli spiklenci Rasputinovu mrtvolu k řece Něvě, jiný exemplář přestavěl francouzský technik Adolphe Kégresse na kolopásové vozidlo, aby se car i v zimě mohl vydávat mimo Petrohrad a Carské Selo. Technický unikát z roku 1915 po převratu zkonfiskovali bolševici a užíval jej jejich vůdce Vladimír Iljič Lenin. Jeho druhý Silver Ghost se později zvláštním řízením osudu dostal až k roli služebního vozidla rybářskému spolku. Americkou verzi prý krátce sedlal i Al Capone, za prohibice vydělávající na pivě vařeném českými sládky z Chicaga. Na druhém konci světa se indickými džunglemi probíjely Silver Ghosty ve speciálních loveckých úpravách pro maharádži. Jeden z nich si dokonce nechal postavit karoserii ve tvaru labutě, jejíž oči svítily a ze zobáku vycházel dým. Vzadu nechyběla vana a konstruktér si dlouho lámal hlavu, jak zabránit vylití vody při jízdě terénem.
Více na : auto.cz
| 
