Již v létě 1936 se konstruktér André Lefebvre a designer Flaminio Bertoni na nízkonákladovém lidovém vozidle TPV, pozdějším 2 CV. „Très Petite Voiture (velmi malé vozidlo) mělo vážit i stát třetinu sedanu Citroen 11 CV. Dále převézt čtyři venkovany v dřevácích a pytel brambor přes zorané pole na trh rychlostí 60 km/h, aniž by se v košíku rozbilo jediné vejce.
V jednoduchosti je krása, vlnitý plech ji nepokazí
V květnu 1939 už existovalo 250 předsériových exemplářů s karoserií z nejlevnějšího vlnitého plechu, s jediným světlometem, bez startéru (pouze s klikou). Objem 375 cm3 byl rozdělen do dvou protilehlých válců, nuceně chlazených ventilátorem. Motorář Waltrer Becchia prý pro inspiraci rozmontoval „boxer“ Bertoniho motocyklu BMW. Avantgardní podvozek ze slitiny duralinox měl kola nezávisle zavěšena na ramenech z magnézia. Důmyslný systém s pružicími jednotkami uloženými podélně pod podlahou vynikal komfortní charakteristikou a vysokým zdvihem odpružení.
Jenže po vypuknutí války z pařížského autosalonu sešlo, o rok později už se Francií valila německá vojska a ústředí Citroenu bylo bombardováno. V pařížské Divadelní ulici se podařilo několik TPV uschovat.
Před 60 lety byla spuštěna sériová výroba Citroenu 2 CV, tedy „dvou koňských sil“, vypočtených pro účely zdanění podle krkolomného úředního vzorce. Šedesátiny od 15. dubna připomíná velká výstava v pařížském Cité des sciences et de l´industrie.
Během let „kachna“ procházela jen dílčími modernizacemi, postupně rostl zdvihový objem z 375 na 602 cm3 a výkon z 6,6 na 21,5 kW, přibyly kotoučové brzdy vpředu.
Kromě Francie se vyráběla mimo jiné ve Velké Británii a Iránu, v roce 1988 se kvůli nižším výrobním nákladům a uvolnění domácích kapacit uchýlila do portugalského exilu. Poslední z 3 872 583 Citroenů 2 CV sjel z linky 27. července 1990 v 15 hodin. Obrovský zájem sběratelů ale dává kachně naději na život věčný.
V březnu 1958 představil Citroen kooperující s Panhardem 2 CV 4 x 4, určenou pro francouzské naftaře působící v Alžírsku, Libyi, rovníkové Africe a Izraeli. Jenže sladění dvou motorů a převodovek zabralo další dva roky, do roku 1971 vzniklo 694 kusů. Většinou jezdily jen na přední pohon, současné vypínání obou spojek umožnil společný hydraulický okruh s jediným pedálem, řadicí páka mechanicky ovládala dvě synchronizované čtyřstupňové převodovky. Palivová nádrž (2 x 15 l) se stěhovala pod přední sedadla, plnicí hrdlo procházelo dveřmi: memento mori pro silné francouzské kuřáky. V bahně a dunách sahara zdolala stoupání 40 % a spotřeba se vyšplhala k 10 l/100 km. Na kvalitní silnici dva motory táhly až do 100 km/h. Nástupcem sahary se stal Citroen Méhari 4 x 4 (1980 až 1983).
Práce všeho druhu
Do „modráků“ se kachna poprvé převlékla v roce 1951. Aby odvezla 250 kg nákladu, převrtali motor na 425 cm3, použili „lehčí“ stálý převod a širší pneumatiky Michelin Pilote 135 x 400. Za 12 let umožnil silnější dvouválec 602 cm3/13 kW zvýšení nosnosti na 350 kg, později 400 kg. Průběžné modernizace vyvrcholily Citroenem Acadiane (1987) s přídí z typu dyane a nosností 480 kg. Celkem vzniklo 1 246 335 těchto LUV.
Citroen 2 CV (1948) – Technické údaje
Motor zážehový čtyřdobý vzduchem chlazený plochý dvouválec OHV * Zdvihový objem 375 cm3 * Výkon 6,6 kW při 3500/min * Točivý moment 19,6 N.m při 2000/min * Převodovka přímo řazená čtyřstupňová nesynchronizovaná * Zavěšení vlečená ramena * Pneumatiky 120 x 400 * Palivová nádrž 20 l * Rozvor 2400 mm * Vnější rozměry 3780 x 1480 x 1600 mm * Pohotovostní/užitečná hmotnost 495/200 kg * Největší rychlost 65 km/h * Spotřeba paliva 4-5 l na100km.
Převzato: auto.cz
| 
